Pobavte se při sobotě s italskou filmovou klasikou, ve které vás nezklame známý pan účetní, Paolo Villaggio, který je pro Italy něco, jako pro Francouze Louis de Funes, rozhodně je charakterizují typické pohyby a grimasy…
Při bádání po všech možných filmových verzích Draculy pro potřeby mého studia, mi nemohla ujít tato pohodová komedie z roku 85, využívající tuto tradiční hororovou postavu jako majitele hradu, který jej chce prodat. Už v té době tak šlo o osvěžující kombinaci minulého a současného času podobně, jako se tomu děje dnes, v současných snímcích na toto téma. Nové variace klasického Draculy (1992) se tak již patrně nedočkáme (ostatně tento ročník je stejně nepřekonatelný).
Na rovinu – rozhodně nejde o převratný humor, který by vás dostal na kolena (tehdy diváky možná ano – dnes jsme však už viděli / slyšeli všechno a daleko kvalitnějšího), avšak snímek má příjemné vsuvky v podobě originálního inteligenčního kvocientu hlavního hrdiny (zde realitního makléře), který všechno chápe jaksi jinak…
Jak jinak by se taky dala komedie na draculovské téma využít, než zesměšňovat strašidelný moment situace? Své o tom ví také o deset let mladší, preciznější komedie, Drakuloviny (1995) v čele s nezapomenutelným (a Pane Bože již mrtvým!?), Leslie Nielsenem.
Nebojte se, že byste u Drákulova sluhy nevydrželi, místní okouzlující „Drákulanda“ je něco jako známá Elvíra, kterou si Američané tradičně pouštějí zejména na Halloween – rozhodně je na co se koukat.
Drákulův sluha nemohl kopírovat o sedm let mladšího Draculu, kterého pak ve svůj prospěch využila parodie Drákuloviny, avšak zcela jistě mohl (a osobně jsem toho názoru, že to udělal) kopírovat Ples upírů (1967) od nechvalně známého Romana Polanského. Porovnáte?
- Lights Out / Zhasni a zemřeš / Nezhasínaj! - 23.8.2016
- Pět nejcennějších Funko hraček - 18.8.2016
- Jeruzalem - 7.8.2016
