Category Filmové recenze

Kinobox je filmový magazín, který velmi dlouho strašil na obrazovkách televizí a nyní funguje jako webové médium. Jelikož byla jeho znělka vždy naprosto stupidně dokonalá a my si jako malí vždy broukali, je jasné, že Kinobox je nejlepší. Proto vám přinášíme deset nejlepších hororů, které považují diváci na tomto webu za ty vůbec nejlepší. Shodnete se s nimi?

Rok 2016 je téměř u konce a jak to vypadá, příliš bubácké srandy nám již nepřinese. Pojďme tedy nahlédnout do minulosti, a podívejme se, co by mohlo stát za opětovné shlédnutí.

Je libo trochu netradičního strašeníčka? Pokud máte již dost těch nechutně strašidelných a stupidních amerických hororů, pak vyzkoušejte něco trochu mimo klasickou koncepsi. La Cara oculta je přesně tím co hledáte.

Pokud sháníte opravdu kvalitní horor, ale filmy z letošního roku již máte všechny zkouknuté, pak se zaměřte na rok minulý, třeba vám něco uniklo. My vám dnes přinášíme přehled toho nejlepšího, co se minulý rok urodilo a co stojí za to vidět.

Film, spadající do současné generace hororů, využívajících moderní techniky ke zprostředkování nadpřirozena. Teď není řeč o zaznamenávání snítků prachu jako nadpřirozené energie, ani o detekci zvuku – jak se tomu říká – měření magnetických anomálií za pomoci „Majk Spirit“ Boxu? 🙂 , nýbrž o prostou kameru, která zaznamenává pohled samotného prožívajícího. Je to vlastně taková  verze videohry…

Ano, ano – takových filmů už je tady od Záhady Blair Witch zbytečně moc a jakousi „hodnotu“ mají jen v případě, že jsou na reálném podkladu, což už se také zneužívá dezinformací  až do bezvědomí, a věřit dnes nemůžeme ani válečnému dokumentu.

Jeruzalem však přišel s novou reklamou – chytrými brýlemi, které aplikoval v prax...

Stephen King svou tvorbou působí jako psychicky vyšinutý jedinec. Nebo je to génius s obrovskou přemírou fantazie, která je podle studií vlastní právě šílencům? Ať tak nebo tak, jisté je, že bez něj by byl horor hodně chudým žánrem…

Kingova tvorba je vlastně demonstrací snu jednoho malého dítěte. Přesně tak si musí přijít každý, kdo čte jeho knihy, anebo ten, kdo sleduje jeho zfilmovanou knižní tvorbu. Koukáte-li na hvězdně ověnčený béčkový horor, pravděpodobně koukáte na snímek na motivy Stephena Kinga. Jej totiž charakterizují zejména přehnané výjevy personifikace obrazů, věcí, velmi špatné masky hororových postav a proplétání snu s realitou...

Miluji moderní westerny. Tolik dobrodružství už lze zažít snad jen v knihách J. Verneho. Pistolníci mají zkrátka své kouzlo, tak jako párátko v koutku úst, obrácený prázdný panák whisky v saloonu, unavený chraplavý hlas autority šerifa, moderní zarůst, westernové boty a klobouk, či vrstva černého šatstva ve čtyřiceti stupních. Ano, westernové boty patří k těm nejpohodlnějším na světě. A ano, produkce naší doby dokazuje, že i moderní westerny stojí za to.

Kostěný tomahawk má být navíc kombinací westernu s hororem, čímž ale disponuje každý western, protože ten je vždy plný přestřelek, vyřizování si mužských záležitostí, ochlazování si ega za metody „zubu za zub“...

Letní kina se začínají pomalu, ale jistě probouzet. K filmům, které nabízejí jako kulisu ke komáří večeři, patří i „For Sale by Owner“, který má docela scestný český název. Především letní kina sází spíše na romantickou a hororovou klasiku, která se u diváků již tradicí zaručila, a tak zaručuje i jistou prosperitu letních kin, protože strach a romantika potenciální milostné polovičky nejvíce sbližují a na rande už víc, než padesát let, chodíme především do kina…

Nicméně „Dům v temnotách“ mezi hororovou klasiku rozhodně nepatří, více méně jde o film, kterému dělá reklamu zejména Kris Kristofferson, kterého však budou milovat a uznávat zejména starší ročníky, a to nejen jako herce, ale především také jako legendu country a folku...

Není to jen slovní obrat – opakovaný vtip přestává být vtipem. Je to až k smrti nudné, jak zhruba již devět let, cca co ob rok, koukáte na jeden a týž film v jiném hávu. Možná ještě, kdyby již do morku kostí zažraný název „Paranormal Activity“, nehyzdil název každého „homemade“ hororu na podobné téma, ale vždy mu byl dán alespoň originální název, netrápil by vás dokola omílaný obsah, protože byste se alespoň během filmu trápili, co vám tento snímek připomíná...

Pobavte se při sobotě s italskou filmovou klasikou, ve které vás nezklame známý pan účetní, Paolo Villaggio, který je pro Italy něco, jako pro Francouze Louis de Funes, rozhodně je charakterizují typické pohyby a grimasy…

Při bádání po všech možných filmových verzích Draculy pro potřeby mého studia, mi nemohla ujít tato pohodová komedie z roku 85, využívající tuto tradiční hororovou postavu jako majitele hradu, který jej chce prodat. Už v té době tak šlo o osvěžující kombinaci minulého a současného času podobně, jako se tomu děje dnes, v současných snímcích na toto téma. Nové variace klasického Draculy (1992) se tak již patrně nedočkáme (ostatně tento ročník je stejně nepřekonatelný).

Na rovinu – rozhodně nejde o převratný hu...