Blog Archives

Sinister² jako „nevýjimka“ potvrzuje pravidlo, že „zadruhé“ je to už o ničem. Filmy nejsou seriály, k čemu jsou obsahově shodné druhé díly, pokud nemapují Harryho Pottera v Bradavicích, v Tajemné komnatě nebo v Azkabanu? Prostě zde už nic převratného nevymyslíte. Nakonec zjistíte, že se ve druhém díle potvrdí to, že tento film je vlastně nekonečný, protože zlo si cestu vždycky najde…

Není to úděsné kvílení, ale běžný zvuk naznačující něčí příchod, použití nějaké věci apod., a to ačkoli je člověk jinak v domě sám. Sinister je geniální v použití zvuku deformace videopásky. Dnešní generace možná tento zvuk nezná, ale právě o to více přitažlivějším je z hlediska nových zvuků, které nelze přiřadit k jinak obvyklému jevu…

Tento, s vesmírnou nadsázkou rodinný film měl veliký potenciál již po nevídaném úspěchu (na poli současné, jinak již bohužel podprůměrné hororové tvorby) prvního dílu z roku 2012, kde se dosyta opíjel kvalitní whisky neustále podceňovaný Ethan Hawke. Ten ztvárnil na první pohled triviální roli tradičního domácího pisálka s múzou na dně láhve, avšak s brilantními ataky mima…